|
|
|
| |
|
stttepp uploaded a new video
(4 days ago)

pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetick...
more
pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetické, krásné, české. Ve své bohaté literární tvorbě věnované dětem se Josef Lada mj. věnoval parodiím a moderním parafrázím klasických lidových pohádek /vyšly ve dvou sbírkách: Pohádky nabruby (1938) a Nezbedné pohádky (1946)/, po nichž s oblibou sahali filmaři a často je též inscenovali v ladovských kulisách a kostýmech. Pohádku O chudém královstvíčku, která převrací některé tradiční pohádkové motivy, jsem dosud neznal, ale vzhledem k osvědčeným jménům /kromě autora předlohy mám samozřejmě na mysli ještě režisérku a scénáristku Janečkovou/ jsem očekával stoprocentní divácký zážitek. Proto bylo pro mě překvapením, že má očekávání nebyla zcela naplněna. Nevím přesně, čím to je, mám jen pár subjektivních postřehů. Připadá mně, že tato pohádka má příliš dlouhou stopáž a zároveň je taková nějaká roztříštěná /jak praví známé pořekadlo, „honí příliš mnoho zajíců"/ , takže přes hodinu času prostě „neutáhne". Například adaptace jiné z Ladových pohádek, O líném Honzovi /1977/, má asi čtyřicet minut, také se odehrává v ladovských kulisách, „nerozptyluje se" několika motivy, a tak má patřičný účinek. Inscenace další Ladovy pohádky /ze sbírky Pohádky naruby/, O Popelákovi /1986/, trvá sice také přes hodinu a tentokrát nebyly pro její realizaci zvoleny ladovské kulisy, ale přesto je skvělá - možná proto, že převrací univerzálně známý příběh o Popelce, což je námět jako hrom, a je prošpikována romantickými i vtipnými písničkami. Vzhledem k tomu, že Vlasta Janečková zkrátka umí /i dvě výše zmiňované pohádky režírovala ona/, zdá se, že tentokrát byla předloha příliš rozsáhlá, aby se z ní dala udělat svižná a vtipná televizní inscenace, jaké máme rádi. Scházejí v ní chytlavé písničky - zazní v ní pouze dvě, a přestože první z nich, již zpívají loupežníci, je celkem slibná, nestačí to. Navíc ta druhá, kterou zpívá drak Kabrahár, mně neskutečně leze na nervy, resp. spíše „zpěv" Luďka Soboty. Když už stejně v tom kostýmu není on, proč ji nenechali nazpívat nějakého zpěváka? Přejděme však už k pozitivům této pohádky - o ladovských kulisách už byla řeč, teď se ještě zastavme u hereckého obsazení. Mladá Veronika Freimanová ve svých nejlepších princeznovských letech je samozřejmě každé televizní pohádce ku prospěchu. Soudě podle kontextu měla být princezna Anka ve věku středoškolačky a nejspíš tedy mladší osmnácti let. Vzhledem k tomu, že Freimanové, ač mladé a krásné, už přece jen bylo víc /konkrétně 24 let/, rozhodli se nejspíš tvůrci zdůraznit věk postavy tím, že do role jejího kamaráda-vrstevníka obsadili herce, který se věkem se svou rolí kryl - máme tedy vzácnou možnost vidět Gustava Bubníka jako sedmnáctiletého mladíčka. A dokonce vypadá spíš tak na patnáct, takže ve dvojici s Freimanovou vypadají, představujíc vrstevníky, až skoro nevěrohodně :-). I Marek Eben, zde hrající Ančina nápadníka prince Vendelína, je mladší než Veronika Freimanová /ale už jen o dva roky/ ;-). Maskéři se opravdu vyznamenali: nemám v paměti zafixovaný hlas Zdeňka Dítěte ani Miloše Nedbala, takže jsem je v této pohádce, namaskované k nepoznání, nepoznal.)
scénář: Vlasta Janečková (podle pohádky národního umělce Josefa Lady z knihy „Nezbedné pohádky" z roku 1946) dramaturgie: Jarmila Turnovská hudba: Otmar Mácha (texty písní: Ivo Fischer) režie: Vlasta Janečková hráli: Veronika Freimanová (princezna Anka), Zdeněk Dítě (král Antonín Lojza XI.), zasloužilá umělkyně Vlasta Fialová (královna Anastázie), Stella Zázvorková (dvorní dáma Babáčková), Petr Štěpánek (loupežník Bababuc), Milan Stehlík (loupežník Škrdla), Lubomír Kostelka (loupežník Bidlo), Jiří Lír (loupežník Chlupáč), Jiří Lábus (loupežník Kulík), zasloužilý umělec Miloš Nedbal (kupec Dejmor), zasloužilá umělkyně Jana Dítětová (čarodějnice Kozimůra), Vlastimil Hašek (čert Haramáš), Jaroslav Mareš (hastrman Brčál), Marek Eben (princ Vendelín), Gustav Bubník (Vašek Kulhan), Karel Fridrich (pantalonský král), Alena Kreuzmannová (pantalonská královna), Milan Mach (sedlák Brumla), Vladimír Huber (ponocný Davídek), Josef Velda (policajt Pyšvejc), Luděk Sobota - hlas + Jiří Němeček ml. - postava (drak Kabrahár), Miloš Frýba (televizní hlasatel), Ladislav Kazda, Petr Svárovský, Vladimír Hrubeš, Eva Svobodová, Viola Zinková, Alena Frimlová, Ivan Helcl a další
less
|
|
| |
|
stttepp uploaded a new video
(4 days ago)

pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetick...
more
pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetické, krásné, české. Ve své bohaté literární tvorbě věnované dětem se Josef Lada mj. věnoval parodiím a moderním parafrázím klasických lidových pohádek /vyšly ve dvou sbírkách: Pohádky nabruby (1938) a Nezbedné pohádky (1946)/, po nichž s oblibou sahali filmaři a často je též inscenovali v ladovských kulisách a kostýmech. Pohádku O chudém královstvíčku, která převrací některé tradiční pohádkové motivy, jsem dosud neznal, ale vzhledem k osvědčeným jménům /kromě autora předlohy mám samozřejmě na mysli ještě režisérku a scénáristku Janečkovou/ jsem očekával stoprocentní divácký zážitek. Proto bylo pro mě překvapením, že má očekávání nebyla zcela naplněna. Nevím přesně, čím to je, mám jen pár subjektivních postřehů. Připadá mně, že tato pohádka má příliš dlouhou stopáž a zároveň je taková nějaká roztříštěná /jak praví známé pořekadlo, „honí příliš mnoho zajíců"/ , takže přes hodinu času prostě „neutáhne". Například adaptace jiné z Ladových pohádek, O líném Honzovi /1977/, má asi čtyřicet minut, také se odehrává v ladovských kulisách, „nerozptyluje se" několika motivy, a tak má patřičný účinek. Inscenace další Ladovy pohádky /ze sbírky Pohádky naruby/, O Popelákovi /1986/, trvá sice také přes hodinu a tentokrát nebyly pro její realizaci zvoleny ladovské kulisy, ale přesto je skvělá - možná proto, že převrací univerzálně známý příběh o Popelce, což je námět jako hrom, a je prošpikována romantickými i vtipnými písničkami. Vzhledem k tomu, že Vlasta Janečková zkrátka umí /i dvě výše zmiňované pohádky režírovala ona/, zdá se, že tentokrát byla předloha příliš rozsáhlá, aby se z ní dala udělat svižná a vtipná televizní inscenace, jaké máme rádi. Scházejí v ní chytlavé písničky - zazní v ní pouze dvě, a přestože první z nich, již zpívají loupežníci, je celkem slibná, nestačí to. Navíc ta druhá, kterou zpívá drak Kabrahár, mně neskutečně leze na nervy, resp. spíše „zpěv" Luďka Soboty. Když už stejně v tom kostýmu není on, proč ji nenechali nazpívat nějakého zpěváka? Přejděme však už k pozitivům této pohádky - o ladovských kulisách už byla řeč, teď se ještě zastavme u hereckého obsazení. Mladá Veronika Freimanová ve svých nejlepších princeznovských letech je samozřejmě každé televizní pohádce ku prospěchu. Soudě podle kontextu měla být princezna Anka ve věku středoškolačky a nejspíš tedy mladší osmnácti let. Vzhledem k tomu, že Freimanové, ač mladé a krásné, už přece jen bylo víc /konkrétně 24 let/, rozhodli se nejspíš tvůrci zdůraznit věk postavy tím, že do role jejího kamaráda-vrstevníka obsadili herce, který se věkem se svou rolí kryl - máme tedy vzácnou možnost vidět Gustava Bubníka jako sedmnáctiletého mladíčka. A dokonce vypadá spíš tak na patnáct, takže ve dvojici s Freimanovou vypadají, představujíc vrstevníky, až skoro nevěrohodně :-). I Marek Eben, zde hrající Ančina nápadníka prince Vendelína, je mladší než Veronika Freimanová /ale už jen o dva roky/ ;-). Maskéři se opravdu vyznamenali: nemám v paměti zafixovaný hlas Zdeňka Dítěte ani Miloše Nedbala, takže jsem je v této pohádce, namaskované k nepoznání, nepoznal.)
scénář: Vlasta Janečková (podle pohádky národního umělce Josefa Lady z knihy „Nezbedné pohádky" z roku 1946) dramaturgie: Jarmila Turnovská hudba: Otmar Mácha (texty písní: Ivo Fischer) režie: Vlasta Janečková hráli: Veronika Freimanová (princezna Anka), Zdeněk Dítě (král Antonín Lojza XI.), zasloužilá umělkyně Vlasta Fialová (královna Anastázie), Stella Zázvorková (dvorní dáma Babáčková), Petr Štěpánek (loupežník Bababuc), Milan Stehlík (loupežník Škrdla), Lubomír Kostelka (loupežník Bidlo), Jiří Lír (loupežník Chlupáč), Jiří Lábus (loupežník Kulík), zasloužilý umělec Miloš Nedbal (kupec Dejmor), zasloužilá umělkyně Jana Dítětová (čarodějnice Kozimůra), Vlastimil Hašek (čert Haramáš), Jaroslav Mareš (hastrman Brčál), Marek Eben (princ Vendelín), Gustav Bubník (Vašek Kulhan), Karel Fridrich (pantalonský král), Alena Kreuzmannová (pantalonská královna), Milan Mach (sedlák Brumla), Vladimír Huber (ponocný Davídek), Josef Velda (policajt Pyšvejc), Luděk Sobota - hlas + Jiří Němeček ml. - postava (drak Kabrahár), Miloš Frýba (televizní hlasatel), Ladislav Kazda, Petr Svárovský, Vladimír Hrubeš, Eva Svobodová, Viola Zinková, Alena Frimlová, Ivan Helcl a další
less
|
|
| |
|
stttepp uploaded a new video
(4 days ago)

pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetick...
more
pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetické, krásné, české. Ve své bohaté literární tvorbě věnované dětem se Josef Lada mj. věnoval parodiím a moderním parafrázím klasických lidových pohádek /vyšly ve dvou sbírkách: Pohádky nabruby (1938) a Nezbedné pohádky (1946)/, po nichž s oblibou sahali filmaři a často je též inscenovali v ladovských kulisách. Pohádku O chudém královstvíčku, která převrací některé tradiční pohádkové motivy, jsem dosud neznal, ale vzhledem k osvědčeným jménům /kromě autora předlohy mám samozřejmě na mysli ještě režisérku a scénáristku Janečkovou/ jsem očekával stoprocentní divácký zážitek. Proto bylo pro mě překvapením, že má očekávání nebyla zcela naplněna. Nevím přesně, čím to je, mám jen pár subjektivních postřehů. Připadá mně, že tato pohádka má příliš dlouhou stopáž a zároveň je taková nějaká roztříštěná /jak praví známé pořekadlo, „honí příliš mnoho zajíců"/ , takže přes hodinu času prostě „neutáhne". Například adaptace jiné z Ladových pohádek, O líném Honzovi /1977/, má asi čtyřicet minut, také se odehrává v ladovských kulisách, „nerozptyluje se" několika motivy, a tak má patřičný účinek. Inscenace další Ladovy pohádky /ze sbírky Pohádky naruby/, O Popelákovi /1986/, trvá sice také přes hodinu a tentokrát nebyly pro její realizaci zvoleny ladovské kulisy, ale přesto je skvělá - možná proto, že převrací univerzálně známý příběh o Popelce, což je námět jako hrom, a je prošpikována romantickými i vtipnými písničkami. Vzhledem k tomu, že Vlasta Janečková zkrátka umí /i dvě výše zmiňované pohádky režírovala ona/, zdá se, že tentokrát byla předloha příliš rozsáhlá, aby se z ní dala udělat svižná a vtipná televizní inscenace, jaké máme rádi. Scházejí v ní chytlavé písničky - zazní v ní pouze dvě, a přestože první z nich, již zpívají loupežníci, je celkem slibná, nestačí to. Navíc ta druhá, kterou zpívá drak Kabrahár, mně neskutečně leze na nervy, resp. spíše „zpěv" Luďka Soboty. Když už stejně v tom kostýmu není on, proč ji nenechali nazpívat nějakého zpěváka? Přejděme však už k pozitivům této pohádky - o ladovských kulisách už byla řeč, teď se ještě zastavme u hereckého obsazení. Mladá Veronika Freimanová ve svých nejlepších princeznovských letech je samozřejmě každé televizní pohádce ku prospěchu. Soudě podle kontextu měla být princezna Anka ve věku středoškolačky a nejspíš tedy mladší osmnácti let. Vzhledem k tomu, že Freimanové, ač mladé a krásné, už přece jen bylo víc /konkrétně 24 let/, rozhodli se nejspíš tvůrci zdůraznit věk postavy tím, že do role jejího kamaráda-vrstevníka obsadili herce, který se věkem se svou rolí kryl - máme tedy vzácnou možnost vidět Gustava Bubníka jako sedmnáctiletého mladíčka. A dokonce vypadá spíš tak na patnáct, takže ve dvojici s Freimanovou vypadají, představujíc vrstevníky, až skoro nevěrohodně :-). I Marek Eben, zde hrající Ančina nápadníka prince Vendelína, je mladší než Veronika Freimanová /ale už jen o dva roky/ ;-). Maskéři se opravdu vyznamenali: nemám v paměti zafixovaný hlas Zdeňka Dítěte ani Miloše Nedbala, takže jsem je v této pohádce, namaskované k nepoznání, nepoznal.)
scénář: Vlasta Janečková (podle pohádky národního umělce Josefa Lady z knihy „Nezbedné pohádky" z roku 1946) dramaturgie: Jarmila Turnovská hudba: Otmar Mácha (texty písní: Ivo Fischer) režie: Vlasta Janečková hráli: Veronika Freimanová (princezna Anka), Zdeněk Dítě (král Antonín Lojza XI.), zasloužilá umělkyně Vlasta Fialová (královna Anastázie), Stella Zázvorková (dvorní dáma Babáčková), Petr Štěpánek (loupežník Bababuc), Milan Stehlík (loupežník Škrdla), Lubomír Kostelka (loupežník Bidlo), Jiří Lír (loupežník Chlupáč), Jiří Lábus (loupežník Kulík), zasloužilý umělec Miloš Nedbal (kupec Dejmor), zasloužilá umělkyně Jana Dítětová (čarodějnice Kozimůra), Vlastimil Hašek (čert Haramáš), Jaroslav Mareš (hastrman Brčál), Marek Eben (princ Vendelín), Gustav Bubník (Vašek Kulhan), Karel Fridrich (pantalonský král), Alena Kreuzmannová (pantalonská královna), Milan Mach (sedlák Brumla), Vladimír Huber (ponocný Davídek), Josef Velda (policajt Pyšvejc), Luděk Sobota - hlas + Jiří Němeček ml. - postava (drak Kabrahár), Miloš Frýba (televizní hlasatel), Ladislav Kazda, Petr Svárovský, Vladimír Hrubeš, Eva Svobodová, Viola Zinková, Alena Frimlová, Ivan Helcl a další
less
|
|
| |
|
stttepp uploaded a new video
(4 days ago)

pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetick...
more
pohádka ČST Praha z roku 1979
(Pozn.: Ladovy obrazy vždycky potěší a pohladí po duši, dýchne z nich na vás pohoda starých dobrých časů, jsou poetické, krásné, české. Ve své bohaté literární tvorbě věnované dětem se Josef Lada mj. věnoval parodiím a moderním parafrázím klasických lidových pohádek /vyšly ve dvou sbírkách: Pohádky nabruby (1938) a Nezbedné pohádky (1946)/, po nichž s oblibou sahali filmaři a často je též inscenovali v ladovských kulisách a kostýmech. Pohádku O chudém královstvíčku, která převrací některé tradiční pohádkové motivy, jsem dosud neznal, ale vzhledem k osvědčeným jménům /kromě autora předlohy mám samozřejmě na mysli ještě režisérku a scénáristku Janečkovou/ jsem očekával stoprocentní divácký zážitek. Proto bylo pro mě překvapením, že má očekávání nebyla zcela naplněna. Nevím přesně, čím to je, mám jen pár subjektivních postřehů. Připadá mně, že tato pohádka má příliš dlouhou stopáž a zároveň je taková nějaká roztříštěná /jak praví známé pořekadlo, „honí příliš mnoho zajíců"/ , takže přes hodinu času prostě „neutáhne". Například adaptace jiné z Ladových pohádek, O líném Honzovi /1977/, má asi čtyřicet minut, také se odehrává v ladovských kulisách, „nerozptyluje se" několika motivy, a tak má patřičný účinek. Inscenace další Ladovy pohádky /ze sbírky Pohádky naruby/, O Popelákovi /1986/, trvá sice také přes hodinu a tentokrát nebyly pro její realizaci zvoleny ladovské kulisy, ale přesto je skvělá - možná proto, že převrací univerzálně známý příběh o Popelce, což je námět jako hrom, a je prošpikována romantickými i vtipnými písničkami. Vzhledem k tomu, že Vlasta Janečková zkrátka umí /i dvě výše zmiňované pohádky režírovala ona/, zdá se, že tentokrát byla předloha příliš rozsáhlá, aby se z ní dala udělat svižná a vtipná televizní inscenace, jaké máme rádi. Scházejí v ní chytlavé písničky - zazní v ní pouze dvě, a přestože první z nich, již zpívají loupežníci, je celkem slibná, nestačí to. Navíc ta druhá, kterou zpívá drak Kabrahár, mně neskutečně leze na nervy, resp. spíše „zpěv" Luďka Soboty. Když už stejně v tom kostýmu není on, proč ji nenechali nazpívat nějakého zpěváka? Přejděme však už k pozitivům této pohádky - o ladovských kulisách už byla řeč, teď se ještě zastavme u hereckého obsazení. Mladá Veronika Freimanová ve svých nejlepších princeznovských letech je samozřejmě každé televizní pohádce ku prospěchu. Soudě podle kontextu měla být princezna Anka ve věku středoškolačky a nejspíš tedy mladší osmnácti let. Vzhledem k tomu, že Freimanové, ač mladé a krásné, už přece jen bylo víc /konkrétně 24 let/, rozhodli se nejspíš tvůrci zdůraznit věk postavy tím, že do role jejího kamaráda-vrstevníka obsadili herce, který se věkem se svou rolí kryl - máme tedy vzácnou možnost vidět Gustava Bubníka jako sedmnáctiletého mladíčka. A dokonce vypadá spíš tak na patnáct, takže ve dvojici s Freimanovou vypadají, představujíc vrstevníky, až skoro nevěrohodně :-). I Marek Eben, zde hrající Ančina nápadníka prince Vendelína, je mladší než Veronika Freimanová /ale už jen o dva roky/ ;-). Maskéři se opravdu vyznamenali: nemám v paměti zafixovaný hlas Zdeňka Dítěte ani Miloše Nedbala, takže jsem je v této pohádce, namaskované k nepoznání, nepoznal.)
scénář: Vlasta Janečková (podle pohádky národního umělce Josefa Lady z knihy „Nezbedné pohádky" z roku 1946) dramaturgie: Jarmila Turnovská hudba: Otmar Mácha (texty písní: Ivo Fischer) režie: Vlasta Janečková hráli: Veronika Freimanová (princezna Anka), Zdeněk Dítě (král Antonín Lojza XI.), zasloužilá umělkyně Vlasta Fialová (královna Anastázie), Stella Zázvorková (dvorní dáma Babáčková), Petr Štěpánek (loupežník Bababuc), Milan Stehlík (loupežník Škrdla), Lubomír Kostelka (loupežník Bidlo), Jiří Lír (loupežník Chlupáč), Jiří Lábus (loupežník Kulík), zasloužilý umělec Miloš Nedbal (kupec Dejmor), zasloužilá umělkyně Jana Dítětová (čarodějnice Kozimůra), Vlastimil Hašek (čert Haramáš), Jaroslav Mareš (hastrman Brčál), Marek Eben (princ Vendelín), Gustav Bubník (Vašek Kulhan), Karel Fridrich (pantalonský král), Alena Kreuzmannová (pantalonská královna), Milan Mach (sedlák Brumla), Vladimír Huber (ponocný Davídek), Josef Velda (policajt Pyšvejc), Luděk Sobota - hlas + Jiří Němeček ml. - postava (drak Kabrahár), Miloš Frýba (televizní hlasatel), Ladislav Kazda, Petr Svárovský, Vladimír Hrubeš, Eva Svobodová, Viola Zinková, Alena Frimlová, Ivan Helcl a další
less
|
|
Česká kinematografie je jedinečná a vynikající, ale ve světě tak trochu nedoceněná... Patří ti velké díky za snahu to změnit. Je ale fakt, že ti co pro to mohou udělat nejvíce, dělají pravý opak. Kolik skvostů je ve filmových archivech (třeba právě v archivu ČT) pohřbeno zaživa, že?